Honza Červinka

V kapele mi zatím nejlíp jde stěhování nástrojů z místa na místo. Nikdy jsem si nemyslel, že je to taková dřina. Když mi bylo 7 let, tak moje mamka rozhodla, že prodá naše piáno, protože nemám hudební talent, takže je zbytečný, aby mě na něj učila. O pár desítek let později jsem šel od zubaře kolem prodejny hudebnin a měl jsem nutkavou potřebu si po tom zubařském mučení udělat radost. Tak jsem si koupil kytaru a pustil se do učení. Podle hesla „co nejde silou, jde ještě větší silou“ jsem přemohl počáteční ztuhlost prstů i rytmiky do té míry, že mě kluci nechali s nimi hrát. Zde musím vzpomenout pedagogický talent Radka Ráci Havlíčka a počáteční toleranci všech členů kapely, kteří  mě mezi sebe vzali se vstřícností, která je mezi lidmi vzácná J. Poslouchám velmi široké spektrum muziky, která šlape. No a jak se rozezní jednoduchý punkový rytmus, tak jsem doma… prostě Nirvana!

----------------------------------------------------------------------------------------------

Honza se do kytary zakousl a kdo ho zná tak nepochybuje o tom, jak to dopadne.... (MR)